Lockheed SR-71 Blackbird - technický vrchol leteckého průzkumu

Lockheed SR-71 Blackbird byl strategický průzkumný letoun vyvinutý firmou Lockheed v rámci tajného programu Skunk Works pod vedením konstruktéra Clarence „Kelly“ Johnsona. Poprvé vzlétl v roce 1964 a do služby u amerického letectva vstoupil v roce 1966. Jeho hlavním úkolem bylo shromažďování zpravodajských informací ve velkých výškách a rychlostech, které jej činily prakticky nedosažitelným pro tehdejší stíhače a většinu protivzdušné obrany. ¹

SR-71 měl unikátní aerodynamický tvar s dlouhým trupem a výraznými gondolami motorů Pratt & Whitney J58, které pracovaly částečně jako proudové a částečně jako náporové motory. K výrobě konstrukce se použil převážně titan, aby odolal extrémním teplotám při rychlostech přesahujících trojnásobek rychlosti zvuku. Provoz letounu vyžadoval speciální palivo JP-7, odolávající vysokým teplotám. ¹

Stroj operoval typicky ve výškách kolem 25 kilometrů, odkud pomocí pokročilých senzorů a kamer snímal obrovské plochy území. Díky schopnosti létat rychleji než Mach 3 dokázal SR-71 při detekci nepřátelských střel jednoduše zrychlit a „uniknout“ jejich dosahu. Za dobu služby uskutečnil stovky misí, přičemž žádný nebyl sestřelen. ¹

SR-71 zůstal ve službě až do roku 1998, kdy byl vyřazen z aktivního provozu kvůli vysokým nákladům a rozvoji satelitního průzkumu. I po více než 50 letech od prvního letu si však drží řadu rekordů a status technologické ikony studené války. ¹

Nejrychlejší sériově vyráběný letoun

Lockheed SR-71 Blackbird je dodnes považován za nejrychlejší sériově vyráběný letoun v historii. Dokázal udržet rychlost kolem Mach 3,2 (přibližně 3 430 km/h) při běžných operačních misích, a to po delší dobu. Tato schopnost, kombinovaná s extrémní letovou výškou, mu poskytovala naprostou dominanci v průzkumných misích po celém světě. ¹

Další rychlé stroje a jejich limity

K dalším nejrychlejším sériově vyráběným letounům patří:

1. Mikojan-Gurevič MiG-25 Foxbat. Sovětský přepadový stíhač a průzkumný letoun, schopný krátkodobě dosáhnout Mach 3, ale běžně limitován na Mach 2,8 (cca 3 430 km/h), aby se předešlo poškození motorů přehřátím. ²
2. Mikojan-Gurevič MiG-31 Foxhound. Modernizovaný nástupce MiG-25, konstrukčně schopný Mach 2,83 (cca 3 000 km/h), v běžném provozu spíše Mach 2,5 kvůli životnosti motorů.
3. McDonnell Douglas F-15 Eagle. Americký víceúčelový stíhač s maximální rychlostí kolem Mach 2,5 (cca 2 655 km/h), v provozu obvykle Mach 2,3 kvůli teplotním limitům draku a motorů. ³
4. Convair F-106 Delta Dart. Přepadový stíhač USA z období studené války, schopen dosáhnout Mach 2,3 (cca 2 450 km/h) v plné výzbroji. ⁴

Tyto stroje představují technologické vrcholy své doby, ale žádný z nich se dlouhodobě nepřiblížil schopnostem SR-71 v kombinaci rychlosti, doletu a operační výšky.

---

Copyright © 2023-2025 Michal Zobec, ZOBEC Consulting. Všechna práva jsou vyhrazena.

Tento článek je vydán pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International (CC BY-SA 4.0).
Použité obrázky jsou získány z webu Wikimedia Commons. Portions © WikiMedia Foundation.

Aktualizace

Aktualizace 10.8.2025

První vydání článku.

Odkazy a poznámky

Odkazy

Reference

1. Lockheed SR-71 Blackbird na Wikipedii ↩

2. Mikojan-Gurevič MiG-25 na Wikipedii ↩

3. Convair F-106 Delta Dart na Wikipedii ↩

4. McDonnell Douglas F-15 Eagle na Wikipedii ↩